Nekroťte šelmu příliš hladem,
ať příliš nezavětří vzduch,
ať nezačpí jí žírným stádem
té dusné klece dravčí puch,
ať nezavoní peklo rájem
bestii, která hryže mříž,
ať nezešílí zase kříž
a nestane se samurajem
ten vzteklý příliš tvrdou mříží
svých věčných kopí, bílý muž,
a v bílé břicho nepohříží
svůj věčně nabroušený nůž.
Nemučte dlouho, krotitelé,
lva ducha ohněm obruče,
do otevřené náruče
snad skočí spíš své salto skvělé,
ať nepojde ta šelma vzteklá,
šílenstvím svým jen zpěněná,
nedosti zlá pro manéž pekla
a pro ráj nedochočená.