Ten konec není přec tak pustý,
když zavede tě k mladým dnům
a starý dům
tě pozdraví dětskými ústy
a starý dům má dívčí hlas
a mladý kaštan jara svíce
a starý muž se dívá v líce,
kde mladých jar už hoří jas
a rodný práh
kytici dal ti dětskou dlaní
a jako v snách
to staré dítě hledí na ni,
jak rozkvet’ záhon vzpomínání,
osívaný jen v dětských hrách,
jak skutečný je, svěží, hustý,
jak voní, kvete, září zas.
Ten konec není přec tak pustý,
když rodný dům má dívčí hlas.