Ty možná nechceš, abych se ti kořil,
ty možná chceš, abych se k tobě zdvih’.
Ty ujařmils, a srdce nepokořil:
jdu za tebou s tvou vůní v nozdrách svých.
Ty dals mi tvrdost, tvrdosti své díl
a já ji vybrousil do třpytné fasety.
Ty dals mi tvář, abych jen já to byl
a já ji vyhloubil, abys to byl i ty.
Snad jednou sám se k tobě dohmatám
rukama, které chtěly by tě zjímat.
Svým poutem pak je musíš skouti sám,
ke dlani dlaň, já neumím je spínat.