Jsou přípravy skončeny. Po celém kraji
nám do cesty fábory haluzí vlají,
svah pahorků samý je květ a chvoj.
V koberci z drnu mře zvuk našich kroků. –
Tak jsme se utkali. Sok proti soku
na signál skřivánčí čekáme: v boj!
Teď hodina odbila slavného klání –
kraj šepotá v napiatém očekávání...
slyš, skřivana hlas, už nemožno zpět.
Zrak slzou ti plá? Pryč s milostným zmatkem!
Chci vzdorem by planul, jak v odboji sladkém
kdys’ při prvním vyzvání s mým když se střet’.
Ej, nepros tím pohledem něhy a bolu,
jak rekové dva jsme se utkali spolu,
ať bez hany barvy své můžeme nést.
Ty slzíš? Tvé ruce v mých dlaních se chvějí?
Slyš, fanfáry jara jak ve vzduchu znějí,
že počátek turnaje lásky, to zvěst.
A až se ret ke rtu ku polibku schýlí,
ó nepros, má krásná, v té vítězné chvíli
svým pohledem měkkým jak uštvaná laň.
Spíš s grácií hrdou, blesk pýchy v svém oku
svá ústa mi nabídni: rovnému soku
tak hrdina padlý svou podává zbraň.