Není lásky v tobě, není lásky ve mně,
v nikom z nás.
Do temnice temné padá jenom zevně
denní jas.
Němý jsem tak sám a tys tak sama němá,
samoty sám vzdor.
Někdo cizí, třetí, mezi námi dvěma
vede rozhovor.
Není otázky a není odpovědi
na mlčení dvou.
Někdo cizí, třetí, mezi námi sedí
a zpívá píseň svou.
Ale může vstát a jíti každou chvíli
a píseň s ním.
Pak němé rty mé k němým tvým se schýlí
v stesku mlčícím.
Není lásky ve mně, není lásky v tobě,
je mimo nás.
Ta píseň, která zaznívá k nám v hrobě,
je cizí hlas.
Ta píseň touhy, která mimo zpívá,
klokot slavičí,
nezpívá mně, ne tobě, moje milá,
hrobe mlčící.