Skip to content
1883–1951

SPRÁVNÉ DĚVČE

Jaroslav Kolman Cassius

Má maminka ráda se baví, rty má jak srdíčko. Když odchází do zábavy, to srdíčko líbá a praví:

pá, moje holčičko. Jinak se neotvírá, jinak ni slovíčko. Jen červeně se natírá.

Jsi z eidamského sýra, červená hubičko? Můj taťka se často zlobí, když čte své noviny.

Mám rodiče z velké doby. Nechci ty nezpůsoby do vlastní rodiny. Kdo čeká, ten prý se dočká,

co bolí, přebolí. Má láska prý ještě počká. V neděli jdu jako kočka daleko do polí.

Tam tábořím s hochem v žitě a líbám se a sním. Byla jsem u něho v bytě. Učí se k maturitě.

Je s vyznamenáním. A uprostřed té dřiny se se mnou zasnoubil. Chce holčičku a dva syny.

Ale svět musí být jiný, aby v něm šťastný byl.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
SPRÁVNÉ DĚVČE · Jaroslav Kolman Cassius · Poetry Cove