Vás vídám v snách, vás, kteří mrtvi jste.
Tu stojíš ty, tam on a ten a ten.
Tu stojíte, vy stromy bezlisté,
jež oděl jen v života květy sen.
Je bez vítání ve snách shledání.
Tu stojíš ty, tam on a ten a ten.
A spící rty blábolí ze spaní
růženec jmen, zapomenutých jmen.
Teď mlčí. Stín se na ně položil,
stín, který bdí, ale je bez jména.
Tu stojí ten a ten, kdo mrtev je a žil.
Leč kdo jsi, živá, v snách mých pohřbená?
Já, odpovídá hlas v půlnoční tiš,
za živa pohřbená, která jsem stínem tvým
a na tvém srdci sním, ať bdíš či spíš
a nevíš jméno mé a já je nepovím.
Až mrtev budeš stát, strom bezlistý,
v mém sadě, kterým pokvete můj sen,
až potom věz: to ty jsi, to byls ty
a to jsem byla já a ten a ten.