Co není v Bohu, není v lidech,
upokoj se, ty na podnoži,
andělem nabíráš dech boží
a zvíře, zvíře! jaký výdech!
z nevinných úst, chlupatou koží!
Podobni utonulé zvěři,
tak svoji a přec v nepokoji,
klesáme ke dnu, kde čas stojí
pode vším, co se ještě čeří
a co se vlní, co se žene
v ubíhající lázni vlahé.
Je Anděl, Zvíře skoro nahé
a Zvíře lépe oblečené.
A není Člověka v té spleti,
jen zvíře, anděl a Ten třetí.
A čas, který se ještě žene,
a čas, který už u dna stojí.