A nezmítej se, nepospíchej,
nech řeku času vpřed se hnáti,
než zastaví se, než se zvrátí
ve víry smrti, dýchej, dýchej,
ne v jícny propadáš se, v klíny.
Jak sladce voníte, vy lípy,
jak zlatě kvetou v lukách blíny!
Ať jed či med, dýchejte chřípí!
Až budeš, srdce, zcela zticha,
bude se líp ti naslouchati
tomu, co hlučí a se tratí
v Dechu, jenž nejhlouběji dýchá.
A může se ti něco zdáti,
spáči, co bdícímu se nezdá.
Máš prsten jako mladá hvězda
a všecko, co má bdít a spáti.