Ach rýmy, rýmy, nic než ony,
a píseň nedělají rýmy!
Ale vždy s nimi přiletí mi
jak vesna s velkonočními zvony,
když s prahu nelítostné zimy
ten prsten, zahradní jak svícen
vede mne pěšinami mými
i ve tmě živou jiskrou vznícen.
A odvede mne v luka, pole,
v ten bílý den, až oči bolí,
s kyticí na pastýřské holi,
s anděly v ráji ve stodole,
s ostřížem, jako ostrá dýka,
zaťatá v nebe nad obětí.
Tam píseň ke mně s oblak sletí,
jak sokol na prst sokolníka.