Jen prsten poutá, drží, vládne,
ten prsten smrti pro prst dětí,
a chce být držen, nežli spadne,
ovoce s odumřelé sněti,
než sklouzne na zem v prach a smetí
s ruky, jež, visíc s lože, chladne.
Ten prsten, smrti obruč sirá
se sudu, který vyschl zřícen,
ale jak mrtvým hrobu jícen,
živému padne jeho míra,
prst umře, prsten neumírá,
zhasne-li svíce, zbývá svícen.
Do velkých malé věci ústí
a potok v řeku vody valí,
je pro tě velký, synku malý,
ale jen proto, že máš růsti.
Ach, kam jen, kam se zakutálí?