Prsty už nechtí vzíti
a dlaň už nechce míti
a držet, jenom vábit
jak zpěvné ptáky dlaň,
šťastna jenom, že zvábí,
co se chce plaše skrýti,
protože bezbranná je
a otevřená jako pláň.
Lásko, co více sluší
písni s všedními slovy,
než barvy zvířat, a něhy,
pihovaté jak pleť,
co více po každé vzruší
srdce, které jen loví,
než plavé zaječí běhy,
zrousané koroptve let!