Hospodář nejsem, ach ne,
jen lovec, jdoucí v tvé líše.
Je kořist radost má
a marná rána hněv?
V rozptylujícím se dýmu
pták, který padá s výše,
labutí píseň, když zpívá
skrz krev, není můj zpěv.
Když z okna čihadla smrti
révou nevěnčeného
mířím v tvé srdce, lásko,
nemysle na zítřek.
V podzimní pole padá,
zalykajíc se něhou
radost má, bijící křídly,
ne kořisti křeč a skřek.