Po nebi sny své vláčím,
jako ty u okna stávám,
s černé tabule noci
čtu písma neznámá
a není tam znamení polím,
stavením, stromům a travám,
jen ta zelená hvězda,
která bývala má.
Pastýři beze stáda,
bloudící pastvinami
a v polích brázdami jiných,
co zbývá ti nežli lov
pernatých slov, která vzletí
s pokřikem, že až zmámí,
a táhnoucích jako sluky
podzimem, tichých slov.