Kde jsi, ty hráči nade hráče,
zvěčnělých vnuků mrtvý děde,
s kočičkou v klíně, která přede,
u nohou psíka Sedmispáče?
Ach, každá něha lásce dává
zvířecí jména. Nejináče
hráč kartám, jinak nevyhrává.
„Kočička!“ Trefa. Sok se vzdává.
A „pejsek“! Druhá, jaká sláva!
Jste všechna stejná, lidská hesla,
modlitby, slétající na rty,
když nesete poslední karty.
A přišla smrt. Hráč nevstal s křesla.
Tak umřel trochu jako hejsek
v rozkoši. Ruka právě nesla.
„Kočička!“ Hlava k prsům klesla.
A k zemi třepetá se „pejsek“.