Kde jsi, kde sníš teď o pelechu,
Ohaři, a kde pán tvůj vězí
s kloboukem, za nímž špičky s mezí
na tenkých nožkách ční jak z mechu?
A kde, v kolikátém psím nebi,
došel jsi klidu, plachý Divý,
peklo plápolající hřívy,
v které se vlčí zuby šklebí?
Na kterém nebi, které dráze
souhvězdí Pastýře s Psem plane,
Bestie Andělem milované,
kde vláčíte se na provaze,
jak smrt a láska nerozluční,
přes kterých pastvin pažit luční?
Vidím vás deštěm jako v pláči,
dva stíny motají se k Hůře.
Na jaké dlouhé, dlouhé šňůře
šílenství milování vláčí!