Domove, v tobě všecko hojí,
tobě se každá bolest vzdává,
tvé mléko, chléva vůně vlahá
jsou lék na rány v každém boji.
Pro prstík trnem poraněný
pavouček přede v koutě sliny,
hojivou náplast pavučiny
na bolest dají domova stěny,
i smrt přikryjí tvoje stíny,
jak starý závoj zaprášený.
Vy bolestivá bebé jara,
zahojí vás i bez felčara
tak jako šrámy po ostruží
jarního vánku pofoukání.
Větrné červánky vy ranní,
růžová dívčí ústa s růží!