Ach, nechtěj hospodařit s krámem,
s marnými mámeními mání,
na konec unaví to lhaní,
nemáš, co není v tobě samém.
Minulostí jak peň jsi zvrstven,
přítomnost lhaním neoklamem,
podívej se jen skrz ten prsten,
tak jako pozlaceným rámem,
na portret, na minulost svoji,
na růži, na tvář, která zvadla,
podívej se jen do zrcadla,
kdo to za tvými zády stojí.
Dlouhé dvě řady, stínů řady,
jako by táhla ovčí stáda
z pastvy, když noční soumrak padá
a unavená kavalkáda
za tvými zastavily se zády.