Ten prsten věrný, prsten syna
mrtvého nechá odejíti,
(ať mu věčné světlo svítí
a živým časné nezhasíná)
a třeba v rakvi těla schrána
a za ní hostí černá vlečka
a třeba jáma zahrabána,
ten prsten stočen do kolečka
jak věrné zvíře čeká pána
doma, kde někdo hladit ustal
a prázdné lože čpí jak rána,
pána těch pokojů a stromů,
který tu rostl, aby vrůstal
jako štěp v srůstající ránu,
toho, kdo přijde, aby zůstal,
za mrtvým zavřel smrti bránu,
sadaře sadu, pána domu.