Vždycky se něco skryje skromně
v alkovně, aby mohlo toužit,
a vždycky zůstane kout v domě,
kam schová se, co nechce sloužit.
Na půdě stůl zapomenutý
na svých třech nohách pyšně trůní,
a v staré studni, na dně tůní
spí střep, rtem cizím nedotknutý,
a v smetí dopis, stářím žlutý,
zavání zvadlých růží vůní.
A prostřed toho všeho krámu,
skříní a beden, které duní,
a prázdných pozlacených rámů
spí prsten v kotouč zavinutý
jako had v prachu na výsluní.