Kam, v který kout se schoulil skromně
služebník věrný, čekající,
kdopak má pánu domu říci:
Buď vítán, pane, v tomto domě?
Jenom ten prsten, pro prst syna
snad příliš volný nežli úzký,
prsten ulitý pro prst mužský,
jenž poutá tím, když připomíná,
že umřel pán, leč neumírá
zahrada jeho, dům a stromy,
že jestli člověka smrt zlomí,
sad jeho k slunci větve vzpírá
a jestli jabloně jsou sklány,
odnože blesky neponičí,
jablůňky pevně lnou k své tyči
prstenem z lýčí objímány,
a odnože jako býlí klíčí.