Už fouká se strnišť a k nebi vzlétli draci.
Umění výtvarné se z dovolené vrací.
Tajemník J. U. V. se vrátil z dálných Alp,
na prsou Edelweis, skalnatých Alp to skalp.
Pan jednatel je zpět od labských kataraktů,
kde opaloval valeury svých aktů,
a last not least – to hlavní k posledu:
vrátila Moravěnka nám pana předsedu.
Nejvyšší čas, výstavní termín kyne.
Pan Zikán otvírá buffet mimo jiné.
Už také redaktor se z Mariánských vrátil,
přes 10 kil a málem místo ztratil.
Jak římský jmenovec je štíhlý, je ho půl.
To všecko dělá Glauberova sůl.
Má líce přepadlé a tailli užovky
dík nemírnému pití v lázních Křížovky.
Víc hubenosti věru netřeba.
Bác, maličko, a byl by bez chleba.
V čem podstata je jeho mizerie?
Je trnem v oku jedné galerie.
A co v dáli vzácné vody pije,
psaní dlouhé píše Galerie:
Já obrazy mám a vy redaktora,
vám obrazy, mně hlavu toho tvora.
A douška Galerie: Já anebo on.
Vlastenecká galerie. V úctě ředitel.
Poslední to její „galerijní tón“.
Z přátel vlastenských je naráz nepřítel.
Složila J. U. V. své snědé tváře v dlaně:
Komu teď sluší dáti peníz daně?
Zda obejít se bez zakladatelů,
když „galerijní tón“ má licenci,
či redaktora dát pod kuratelu
patronu kubismu svatému Vincenci?
Poslední novinky to z výtvarného světa.
Moudřejší bude zajisté podzim léta.