Nic nepoznáš, nic nezapomeneš,
ty, který ze známého do neznáma jdeš,
ne dál, ne dál, k hladině černé jen,
v které se zrcadlí tvé tělo jako sen,
ne dál, ne dál, jen k zrcadlové stěně,
kde stojí před tebou tvůj obraz obráceně,
kde setká levá dlaň se s dlaní pravé paže
a pravá zamžení s obrazu levé smaže,
kde náruč k náruči stejného rozpětí
se přitiskne v studeném objetí
a polibkem, jenž oba póly spíná,
políbíš ústa svá, jež tvoje jsou, leč jiná,
ne dál, ty živý, dále do hlubiny
se noří jenom stín, který jsi ty, leč jiný.
Byls ano a jsi ne. Půlnoční negativ
jsou bílé údy tvé, jež slunce pily dřív.