Nevzplane den, by neuhasl v muce,
a každá noc je mrtvý v loktech tvých,
a každá růže v chvějící se ruce
se rozpadá v krvavých krůpějích.
Není již vidět na cestu, jež padá
v krajinu neznámou jak močálový háj.
Zrak pátrající nevidí, jen hádá
a celý svět je jeden velký taj.
A celý svět se mihá stíny děje
té noci tajemné, která se dní.
Jen chladná záře hvězd tvé srdce hřeje,
uvadlých úst polibky poslední.
A každá krása ve tvé hrudi vzklíčí
zeleným štěpem, který bolaví.
A každý hrob, jenž před tebou se vztyčí,
jak starý známý tebe pozdraví.