Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,
odkud se popluje dál,
až bude více síly,
má milá, můj milý.
Pokaždé, když naše sklenice o sebe udeřily,
jako by lodní zvon zavolal.
Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,
odkud se popluje dál
za velkou změnou.
Pokaždé, když naše myšlénky v letu se políbily,
má milá, můj milý,
bylo to na rozloučenou.
Ještě se růže rdí a voní,
ještě jsou polibky pro něho, pro ni,
ještě s kytice na jejich stole
poslední květu list neopadal.
Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,
odkud se popluje dál.
Ale tam dole na pobřeží
vrak vedle vraku v písku leží,
a písek, jak vlna za vlnou běží,
jako by hodiny přesýpal,
má milá, můj milý.
Domnívali jsme se, že jsme jen v přístavě,
odkud se popluje dál.
A krůček je k cíli,
má milá, můj milý.