V té jedné hodině, která má luny zář
a otvírá se jako květ až k ránu,
ležíš a bdíš. Teď vešel hospodář
v svůj chlév, teď noc se otevřela Pánu.
V té jedné hodině zní naladěn tvůj zvon
jen jím, jen jeho magnetickým kmitem.
Ležíš a víš: nic není nežli on,
který tě prosakuje jako světlo sítem.
A příliv tichý žene ze žil krev
měsíci vstříc. A svět má holé stěny,
tu jako kaple a tu jako chlév,
chudobou právě čistě vybílený.
A mléko luny crčí jako v díž.
Noc přežvykuje už jen v polospánku.
Ležíš a bdíš, na ústech hebkou tíž
hostie nebes jak políbení vánku
a na zeď bílou, jako v svatostánku
na oltář, měsíc staví oknem kříž.