Jak pohár vyhloubený v zkamenělých věcích
pln rudé budoucnosti jste až po okraj,
pln vůně železa po bojechtivých předcích
zní písní v hradbách prahor bitev báj.
Ten pohár, plněný všech krví starým vínem
a s žlučemi všech plemen smíšeným,
byl tobě kolébkou, mateřským klínem,
i k novým životům hřbitovem vzkříšeným.
Je plná střepů z dávných hostin hlína,
pod pluhem skřípe zkamenělý hnát.
A na dně znějí zvony jako kovadlina,
do které buší staré víry mlat.
Hrdličky cukrují na selských lomenicích
v černého kalicha mystickém znamení.
A těžké sny těch mrtvých v zemi spících
šeptají studánky, jež v lukách pramení.
A chceš-li znáti tajemství té země,
jak ze sna vzkřikni, můrou trýzněný.
Tu černá noc zaduní přetajemně
a sladká píseň skane z temné ozvěny.
A ústa uslyšíš, jež zvadla němá,
trysk srdcí divých, vášní řičících.
A volby není mezi těma dvěma,
mají-li Čechy zpívat v písních tvých.