Vyslali posly k svému králi
občané Pompampilie.
– „Co vám zas udělal Bibi malý?“
– „Ze země musí ta bestie.“
Přitiskl král opičku k srdci:
– „Spíše trůn Pompampilie svrci
dám s hradeb, ohněm spálit srub,
než zkřiviti na Bibim chlup!
Já za ňadry ho v sečích nosil,
když mocný Pim Pam Pompy kosil,
on s brkem mým si mile hrál,
jímž pro vás mír podepsal král.
Ta opička – tvor nevinný,
dělala s Námi dějiny.
Kdo pak vám vlastně volnost dal,
nevděční Pompové?“ – „Bibi a král.“
– „Tož dobře, tak se mi to líbí.
Váš král a jeho malý Bibi.“