Přes hrudy, kameny, potoky, prameny, přes luka, obilí, květnatou mez vlečem tě v les – samotou lesní tvá náprava sténá,
s boků tvých tahounů bělostná pěna zalétá v jahodí, jehličí, vřes, v modravý vřes. Dosud jak robátko v poli si hrálo,
křepelky plašilo, laškovalo, zajíce štvalo, mužem je dnes. Na lesa pokraji, návrším skryti,
naučíme je hovořiti, dosud co mluvilo, dětský byl žvást. – Mužem se stalo: divoké otázky dnes bude klást.
poprvé dnes! – Otázka první, jak druhá i slední otázky všední. Stokrát jsme ptali se, nikdy však na poli,
stokráte řekli nám: nikoli. Synové otců se přestali ptát. V kovové krabice, v kyrysy z ocele otázky otců svých nemužné, zbabělé,
vložili spát. Budeš si, robátko, míti s čím hrát. Pamlsek chutný ti do chřtánu kladem, sladký jak pomsta, jak zrada a krev,
zeptáš se za nás v svém zápalu mladém: K čemu ten hněv? Ozvěnou zahoukáš po lese, po poli: Nikoli?
Pravdu nám zjev! Nedbali nás, tvůj však uslyší řev. Podivnou řečí dnes poprvé, robě, promlouvám k tobě,
divý má spád, spřežení tvého jak překotný chvat. Až tobě povelí, z kalené oceli
vymrštíš v ústrety ohnivou číš v blankytnou výš – komu se nad hlavou v střepiny rozletí, utone v záplavě rudé.
Mlčeti bude. Táží-li ústa se z cínu a mědi, komu čas zbude k odpovědi?
Na věky mlčeti bude. – Mlčení hluboké zavládne po poli – Mlčení souhlas je – nedráždí, nebolí, neříká: nikoli.
Kolony v dostřelu! Ovoce zralé, třeba je trhati. – Poklusem dále! nutno je trhati, dokud je čas, čas je se ptát!
Vypřahat! – Čela vzad! – Ku předu! Stát! – Přípřeže vzdalte! – Ve jménu silného boha a krále! –
Palte!
Cookies on Poetry Cove