Kde je tvůj pomník, abych pod ním lkal,
úsměve bez úst, tváři oněmělá?
Z kadlubu vzpomínky, jenž stářím popraskal,
vytekla vřelá láva tvého těla.
Jak bolí lůžko, v kterém leželas
v mém srdci odlitá!
Jak šumí tichem, lhoucím moře hlas,
ta prázdná ulita!
Kde je tvůj pomník, abych políbil
aspoň rty kamenné?
A jsi-li jenom sen, který jsem snil,
proč bezesná je noc den bez tebe, můj sne?