Nemohu nemysliti na hvězdnaté nebe,
v němž zlatým jíním sněží boží dech.
Ať hoří sláva hvězd, ať hvězdná propast zebe,
zahrado duše mé, pij mléčné dráhy žeh.
Světlo hvězd nehřeje. V své zlaté lázni
amalgamuje slova v znící kov.
Když píseň kosmická zaznívá, tu zazní
v hřímání hvězd i šepot lidských slov.
Je víc než plavá růže jitřenky poupě zlaté?
Víc nežli Aldebaran čekanky modrý květ?
Temnými stuhami noci jsou světy i květiny spjaté.
Necítíš z mrazivých hlubin lipovou vůni lét?
Květ vadnoucí omamně voní, svist hvězdy padající
syčí jak ocel v ledové koupeli.
Nemůže růže tmám věčnosti nic říci,
dokud se v hvězdu krvavou nevtělí.