Výstava beze vší výtvarné výtky
mraky a mráčky nítě a nitky
ve vzduchu řídkém obláček plytký
letící růměnec barnabitky
jsme ve výtvarnické stratosféře
kde lítají krajiny stromy a keře
co křídla nemá všecko lítá
zkrátka reelní nadrealita
obláček letí i strom vzduchem pluje
jen torso ženy tu vegetuje
bez hlavy namalováno hnědí
a bez noh: torso na něm sedí
v pozadí koho to zajímá
viz katalog to je krajina
Jaký div že tu i devětsil
vypadá trochu imbécile
že básník nezval (to nejsou výtky)
těžší než obláček silnější nitky
připadá v alešově sále
jako by mu bylo tričko malé
s pianem malíř ho nahodil prudce
i s klávesou, která mu zůstala v ruce
situace to poněkud hloupá
však mu již z nozder modrý dým stoupá
situace jež dopálí tě
v realitě i nadrealitě
Dále je tady celá stěna
majetek štorcha-mariena
duchové hamletova otce
a vůbec co šekspír napsal krotce
to šíma v illustracích svých
znadrealisoval = dal tomu švih
prohlédnuvše si veškery
kresby oleje tempery
krok náš se zas do světa vrací
kde stromy rostou lítají ptáci
kde ženy mají hlavu a patu
jak zjistil jsem vycházeje v chvatu
na slečně sedící u pokladny
jež není torso leč celek vnadný
člověk je celkem rád a vděčný
že není to torso letící slečny
jež vstupné na šímu vybírá
čert vzal už stromy a šekspíra.