Ten zpěv a vína sladké opojení
podědil syn. A zbylo z jeho dílu
v umírajícím lůně loupit sílu
a v okouzlení měnit smrt a tlení.
Je lačný noci, hodin na úsvitě,
a jako hořkost plodů nedozrálých
mlsá i smrti sladce trpký kalich
a v suchém listí brouzdá se, to dítě.
Je prázdný dům a venku tichý sad.
A sváté listí šeptá v nočním vánku.
Už všichni v domě se uložili k spánku,
jen tomu venku se nechce jíti spat.
A dům jak sirá lampa uhasíná,
když odešel ten, kdo ji rozsvítil,
a vrátil se poslední, který zbyl.
Snad přišel jen, aby tu zachytil
tu všechnu sladkost přezrálého vína,
dědictví svého poslední vzal díl,
ztracený prsten na prst syna.