Viděl jsem hrozen, pohozený plod
jeseně, které prchlo léto zrádné.
Viděl jsem zrání v záření, v němž chladne
vymírající staré révy rod.
Ten hrozen začal příliš pozdě zrát
na prsou zdi, stárnoucí k umírání.
Teď klepe pozdní host osiřelého zrání
na dveře domu, kde všecko šlo už spat.
Vrásčitá ústa listopadu chtivá
jen dýchla jíní na obliny vnadné;
co nezahnívá, ale dále sládne,
listopad laská, ale nezahřívá.
O stěnu opřen, hrozen jako loutna
a v písku omítky a prachu pavučin
je jako sklep, kde jiskra starých vín
jak doutnák u zdi doutná.