Má hospoda je stranou posvícení
a samota v ní bledé ruce spíná.
Tam černý sen se v rudé perly pění
jako hladina těžkého vína.
Tam přijde host a těžce k stolu sedne,
jako se sedá na pelest postele,
a těžkou rukou sklenici svou zvedne:
Na zdraví, přátelé!
Na duši leží prach a všední špína,
která jí krásu užírá,
já přišel přivoněti k rudé růži vína
a políbit bledé rty upíra.
Ať zrudne bledý sen a rudá touha zbledne
v sluneční koupeli,
ať krása opilá svůj závoj zvedne
a láska se osmělí.
Ať svět se jako prázdný pohár zvrátí,
který je dopitý.
Neslyšíš smuteční hudbu hráti
z kouzelné ulity?
Má hospoda je stranou posvícení,
sem nezaléhá kolovrátků hlas.
Tam černý sen se v rudé perly pění
a orlím křídlem mává věčný čas.