Jsme v magnetovém poli
žalu a bolesti,
v něm cizí bolest bolí
a cizí neštěstí.
Neviditelné ruce
bijí do našich stěn:
ty spíš a já mru tu v muce,
ty bdíš a já mrtev jsem.
A za zdí cizí stony
a za zdí cizí bol
a stěny jako zvony
vyzvání hrany v mol.
V tom magnetovém poli
ležíme ty a já
a mezi dvěma póly
nám život uplývá.
Jsme toho oba plni
jak vězni znění pout,
a fluidum se vlní,
jak v utopencích proud.
Jsme v magnetovém poli
tvář k tváři, k oudu oud,
a čím víc bída bolí,
tím silnější je proud.
Uplývá život v kalu
a kov zůstává lpět:
železné piliny žalu
nám ztuhly v černý květ.