Až udeří té nízké lásky zrada,
své hoře slož v klín sochy mechový.
Na otázku, již bolest tvoje spřádá,
ten kámen sladce tobě odpoví.
Smích její krutý, který slunce zlatí
hlubokou něhou věcí živoucích,
naučí srdce tvoje shovívati,
pyšnému štěstí naučí je zlých.
Je život krátký, ale chce se žíti,
po prudké kráse ukojiti hlad.
Veliké viny nelze zapomníti.
A krásný vrah? – Musíš ho milovat...