Ai toto jest ovoce, Vznešení školy této Patroni!
Jež toho léta nová štěpnice nesla naše.
Přijmite pervotiny skrovné tyto nás od ochotných
Dítek svých, neb sme květ jen a símě posud.
Strom zelený široké ne hned ratolesti vypíná,
Z jádra maličkého vzhůru se volně pučí.
Tak bude dosti i nám dobrého chvála počátku,
Že sme už aspoň mlaď sebrali rozsypanou.
Ještě nedávno byla v smutném role ta zde neřádu,
Koukol a bodláčí zrostaly bujně na ní.
Bez pastýře milé, jak v poušti, bloudily ovce,
Bez Boha jak siroty v necvičenosti žily.
Že ste se tehdy o nás věrnou zaujímali láskou,
Teď mládež ta celá Vám za to díky činí.
Díky činí vroucí, otcovskou péči uznává,
A slibuje skutkem vzdáti budoucně obět.
Bůh korunuj krásným zmužilé vaše zásluhy věncem;
On naše podpory Vám dávej i dále pomoc.
By ste naši školu – ach na křehkém ještě stojící
Základu! ve zvláštním ráčili míti zření.
Hrozná kolik v Tokaji, zlatonosných v Tatře je písků,
Vlun kolik okvetlý v svém kryje lůžku Dunaj:
Prospěchu a štěstí též Vám žádáme tolik my;
Slyš nebe toužebnou laskavě prosbu naši.