Vůkol rokle k vraždě čnící pluji
Půtku veda s moře vlnami,
Ty mi kyneš k sobě rukami,
Než mrak větry, saně oheň dují;
Doufám zoufám, tonu vynikuji,
Již se slza míchá s slzami,
Ruku lapám, chtěje skalami
Vzhůru, anť se v propast se mnou sují:
Pohřebte mne tedy, pohřebte mne
Živly krotší mého osudu,
Pohřebte mne v hroby země temné;
Ukaz mizí v duši nechav smutek,
V němžto sotvy mysli nabudu,
Zdáníli to bylo, čili skutek.