Mnohý jazyk, znělky milé, laje
Vám jak upýpavým hříšnicem,
Že ste jeho outlým žvanicem
Košík daly, k tanci s vámi maje;
Ale nač se, skřehlost oudů znaje,
Stařec k hebkým vtírá mladicem,
Aneb blázen k sněžným hranicem
Béře roucho pálčivého kraje?
Vy ste, kdo vás bez předsudku cení,
Básně, kterým smysl nemizí,
Přitom líbých milovnice znění;
Buďtež tedy volné tomu zvuku,
Který k slovanskému pobízí
Plesu vaší Hesperidky ruku.