Předkem se už té mi po hodině
Sardce v tužbách sladkých rozlije,
Ve které si spolu lekcie
Dáváváme v naší materčině;
Nebo tu jsou všecky přítelkyně
Slávy při nás, Muzy, Gracie,
K nimž i žert a smích se přivije
S rukotisky v libé míšenině:
Ona svému sorbskolužickému
Mne, já zas Ji učím nářečím
Jiným, zvláště českoslavenskému;
Za každou jest chybu určen trestek
Hubinka, s tím ale bezpečím,
Aby její neslyšáno chřestek.