O kýž aspoň, jako někdy v štěstí,
Přítel v trýzni těchou přispěje,
Jenžby kleslé křísil naděje,
Smích a žerty míchal do neřestí;
Nic, jen jedno pouť mi příkrou klestí,
Tím jen srdce tytýž okřeje,
Jako poupě, když ho šlepěje
Slunce shnětly, Nymfa zase pěstí:
Ty hro sladká zvuků melodických,
Vy mých citů truchlých nádoby,
Dítky nebe skryté v slovích lidských;
Bez vás sotvy lzeloby mi tísně
Dvou zlých bohů nésti poroby,
Bez vás, třetím dané bohem, písně.