Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete
Jiskrou touto prudce rozžatou,
Aneb zmaťte mysel přepiatou,
Neb už nelze krýti, co mne hněte;
Dítě kojí kvítí, tebe kmete,
City vroucí více nematou,
Muži žena útlých odplatou
Cností krásný věnec štěstí plete:
Láskuliž jen věku mladého
Zvalby hříchem rozum šalbou mámen,
Lásku tuto sardce čistého?
Takto toužím v trudné nevoli,
Ano blesk dvou liliových ramen
Usta zamkne slovem: „Nikoli!“