Poď ó smrti, těchto osyřalých
Sprosť mne strastí těchto žaláře;
Proč dlím ještě klamu nezmaře?
Zem již nemá pro mne bytů stálých;
Tam Ji uzřím, v oněch jasných vzdálích,
Kde Ji slaví jaro po jaře,
Kde Jí hvězdy pějí žaltáře,
Kde z ruk božích pije slasti kalich:
O, tu rozkoš! ó cyt beze hlasu!
Když tam i já, aspoň zdaleka,
Vzývať budu Její ctnost a krásu.
Bratří, komu dáno žíti snáze,
Ten nech při mém hrobě počeká,
A rce: „Ten žil, aby zemřel blaze.