„Znášli kraj ten, ony ráje věčné,
Vlast tu krás a duchů palouky,
Kde se ctnost a láska za ruky
Vedouc čistí v záři ve slunečné?
Tam kde větry chvějí tichořečné,
Palmy klenou stinné oblouky,
Tam kde z vonných myrtů, souzvuky
V trudnou duši, slavík lije vděčné?
Znášli kraj ten, kde tma s horkem zajde,
Bez trnu se růže červená,
A svou jilmu každý břečtan najde?
Tam kde mutné vyschnou časů řeky,
Kde choť, sestra, jedno znamená:
Tam jsem tvá a ty můj po vše věky.“