Načby srdce k vlasti proto chladlo,
Nač se pohřížilo v truchlotu,
Že sme našli práznou pustotu,
Kterou netklo žádné ještě rádlo?
Vítězství to nechci, jenžby padlo
S nebe dolů na zem bez potu,
Volím chudou směš a mrákotu,
Aby svět byl, kde nic předtím vládlo.
Arci že jdou jiní cestou hladší,
Těžce my a pozdě za nimi:
Tím sme ale a náš národ mladší;
My, co jiní dokázali, známe;
Než to skryto přede jinými,
Co my v knize lidstva býti máme.