Lampa bledne, oknem tichá leje
Luna v plné světlo proměně,
Stolík nechám, patřím zmateně,
Lampa bledne a šum kýsy věje;
Kyna k nebi proti mně se chvěje,
Stín, co anděl s křídly na stěně;
Kdo to? ptám se z okna schýleně,
Původ stínu v zahrádce býť mněje.
Ticho v sadě, ticho v světnicy,
Oko opět na ukazu visý,
„Tam jdu“ slyším ohlas znějícý;
Strach mne zmráčí, radost opět vzkřísý,
Klesnu omdlen v blízkou stolicy:
Kdo to, ha kdo, ty jsy, Míno ty jsy? –