Snadno bylo voliť Parisovi
Jednu ze tří v řecké pustině,
Když mu různem stály bohyně,
Hnouce jeho krásou, mocý, slovy.
Oči lehko snesou, když se nový
Zlehka za darem dar vyvine,
Zniklý v srdcy druhým pomine
Oučinek, an čas i místo hoví.
Ale komu dáno směle zříti
Tam, kde v těsném blesku směsyce
Všech krás duše těla vůkol svítí?
Já sy oči rukou musým krýti,
Anť se v jedné ona trojice
Bohyň jedním rázem na mne řítí.