Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji
Půtku veda s moře vlnami,
Ty mi kyneš k sobě rukami,
Než mrak, větry, saně oheň dují;
Doufám, zoufám, tonu, vynikuji,
Již se slza míchá s slzami,
Ruku lapám, chtěje skalami
Vzhůru, anť se v propasť semnou sují.
Pohřebte mne tedy, pohřebte mne
Živly krotší mého osudu,
Pohřebte mne v hroby země temné;
Ukaz mizne v duši nechav smutek,
V němžto sotvy mysli nabudu,
Zdáníli to bylo čili skutek.