Aj, ty Labe, proč tak slzou mutnou
Měníš zlaté vlny v kaliště?
Zdaž si pilo někde z bojiště,
Čili zpláklo z kořen Horu Kutnou?
„Ne, já skrývám vinu v sobě smutnou,
Záštně Slávy synů roztříště,
Ach snad více než mé řečiště
Písku nosí, vraždou přeukrutnou,
Břehy oba, k oustí od studnice,
Věky ode časů pohanských,
Na mne lkají, světu žalujíce.“
Hřích to ovšem, a však utři líce,
Budiž, jménem bratr slovanských,
Milost tobě: ale nehřeš více!